| Přístup |
| Přístup ke skalám levé části sektoru je možný z parkoviště u mostu přes Suchou Kamenici (viz sektor II) okolo Severní terasy a pod stěnami směrem k Děčínu (k Zemi zázraků cca 400 m), případně nad silnicí po zelené turistické značce směrem na Belveder asi 400 m až nad dům u silnice a vzhůru k Zelenému agentovi a Věži u šachty. Druhým východiskem je Labská Stráň, parkoviště u hotelu Belveder. Odtud buď nejprve necelý kilometr po horní hraně masivů a sestoupit některou ze strži či pěšin (např. mezi Brutem a Žížovým masivem), nebo sestoupit hned po schodech u vyhlídky Belveder a pokračovat pod skalami směrem na Hřensko (orientačně asi trochu jednodušší, ale méně pohodlný přístup). Třetí alternativou je přístup od přívozu do Dolního Žlebu po zelené značce nad silnicí směrem k Suché Kamenici a pak stráni vzhůru ke skalám. V levé části sektoru (od Čihadla, respektive Země zázraků po věž Cestář Kabourek) platí zákaz lezení v období od 1.1. do 30. 6. z důvodu ochrany přírody. Lezení na věž Čihadlo je Správou CHKO LP zakázáno celoročně. |
| Popis oblasti |
| Podoblast navazující vpravo na Suchou Kamenici; je ukončena nevýrazným bočním údolím napravo od Žížova masivu (pěšina vzhůru). Stěny mají opět zčásti lomový charakter, pod nimi jsou občas zřetelné zarostlé cesty a terasy, či naopak zarůstající suťoviska. V některých místech nesou stěny výrazné stopy po nedávném sanování. Sektor zatím není příliš navštěvovaný. Historicky významná je zejména Děčínská věž, slezená roku 1910 E. Dittrichem s druhy. Saští prvovýstupci zde působí i v současné době; zhruba sto let po Děčínské věži otevřeli svými výstupy Věž u Šachty, Seismograf, ale i masiv Země zázraků. Češi tu začali působit okolo poloviny padesátých let 20. století: K. Krombholz, H. Weigel, E. Wrbik a další na Děčínské věži, v osmdesátých letech otevřeli věž Čihadlo a Čestáře Kabourka L. Černý a P. Štěpán, Lomikámen Nl. Michlik a P. Weingartl, později tu zřetelně působili P. Henke a P. Bechyně (výrazné cesty na Žížův masiv, ale i jinde) či bratři Nehasilovi a J. Paul. Dnes ovšem ve zdejších stěnách zdaleka převažují obtížné cesty boulderového charakteru z dílny T. Sobotky (jmenujme např. Nirvánu na Děčínskou věž, sérii cest na Děčínské žula či cesty na Kuchyňském koutu a v jeho okolí). Většina údolních stěn je orientována západně, ale jsou zde i stěny severní, méně často i jižní. Stěny zde nejsou příliš vysoké (většinou do 25 metrů, některé stěny, například AZ Sanace či Visuté zahrady i okolo 15 metrů) a bývají alespoň zčásti zastíněné stromy. Výrazně slunná je například Děčínská žula či Visuté zahrady.  Průvodce, mapy navigace: Labské údolí Skvěle zpracovaný dvoudílný průvodce z nakladatelství Hudy sport od autorů Jiřího "Piškota" Chocholouška a Vladislava Nehasila. Jedná se o zásadní dílo v historii průvodců Labského údolí. Průvodce na pravý břeh vyšel v roce 2015 a 450 stranách popisuje 350 masivů a věží a necelé tři tisícovky cest.  Skalní objekty i výstupy jsou nyní řazeny zleva doprava, tedy směrem od Hřenska k Děčínu. Přibližně desetikilometrový pás stěn mezi Hřenskem a Děčínem je pro větší přehlednost rozdělen do 22 podoblastí. Každá z nich je opatřena stručnou úvodní charakteristikou (výtah zní je uveden v hlavičce tohoto průvodce), popisem přístupu, přístupovou mapou a i podrobným plánkem sektoru a nákresem cest. Uvedeny jsou také GPS souřadnice. Vše je doplněno o krásné fotografie napříč celou oblastí. Kletterfuhrer Elbtal Vydání Labské údolí z nakladatelství Gebro. Tento průvodce je také pěkně zpracován, ale není v něm vše a má měkčí klasu.  |