Probíhá údržba. Přesouváme stránky na nový server. Web je dočasně v režimu jen pro čtení — přihlášení, registrace a komentáře budou možné během několika desítek minut. Děkujeme za pochopení.
Spáru jistě obejít lze. Stejně jako úvodní kout, který spíš než lezení připomíná kydání vermikompostu. Ale pak člověk určitě nemůže tvrdit, že lezl Žížalky. Pro zájemce (a že jich určitě bude spousta:o) detailní popis: Vpravo od nástupu Přímé údolní koutem k hrotu (křížíme cestu Přes jehlan) a odtud hravou spárou nad letité ptačí hnízdo. Vzhůru tentokrát žertovnou spárou přímo do ploten Normální cesty. Původně klasifikováno za IV - kdo znal autora, pochopí ten vtip. Ani protřelého šestkaře bych do toho nehecoval. Jinak Karel Turpiš není žádnej měkkejš, takže by bylo vhodné mu opravit příjmení.
Zapsal: JHml., 03.06.2018 20:20:17
Vstupni spary jsou pomerne zarostle a tak clovek musi trochu vymyslet.
Potom jakmile se doleze nad strom (ktery zatim drzi skvele). Kombinace lezeni prstovky a lezeni po hrane. Zarostly vystup na hranu, vyzaduje kreativni kroky do no handu. Zde jsem asi sel variantu rovnou nahoru po takove mirne diagonalni spare. Ta zacala jako zabovka a misty se rozsirovala do pesti a nebo i vic. Nejtezsi a zaroven nejkrasnejsi cast cesty, kde jsem nakonec jednou sedel. Nahore opet vice zarostla a svymi rapidnimi zuzenimi a rozsirenimi dela docela nelehke kroky pro mene zkusene sparove lezce.
Nahore potom neodjisteny mentalni dolez rajbasovy po krystalech schovany pod zarostlym lisejnikem a mechem, clovek musi nohou cistit mech aby nasel krystalky, ale tezky to uz neni :), jen by tam clovek fakt nemel padat, jinak sjede na polici a z ni se muze pak jeste proletet.
Cesta je opravdu zazitek, ale vyhled na slunicku na cele udoli opravdu stoji za to. Rekl bych, ze zazitkove podobna jako na Nos! :)