Vpravo J stěnou (1. K) do spáry, tou vlevo zářezem na balkónek. Trhlinou (2. K) a ruční spárou na římsu. Po ní vlevo ke 3. K. Stěnou n.v.

Obtíže vždy od K. I staří klasici umějí udělat trochu definovanou cestu. Klíč je asi od 2.K, bohužel postupně s rizikem pádu na bloky pod K. Správně asi přímo, ale na nátah vpravo je další (nelegitimní?) spára, která to řeší. Docela pěkné.